Před 3000 lety byla prostituce v Babylonu (v dnešní Sýrii) pevnou a respektovanou souèástí spoleènosti. Na severu, v horách, žil divoký a váleènický lovecký lid. Přesto byl první, kdo praktikoval pohostinnost – a to „pohostinnou“ prostituci.
V jiné èásti zemì, která byla velmi úrodná, vedl mírumilovný pastevecký lid koèovný život. Sledovat hvìzdy, zakládal vìdy, vytvářel náboženství a založil také „svatou“ prostituci – chrámovou prostituci. Král Chammurapi (1793 p.u.l. – 1750) vydal zákon, podle kterého byla každá žena povinna jednou za život nabídnout své sexuální služby za odmìnu v chrámu. Tento akt mìl příznivì naladit božstva pro zemìdìlskou práci a chov dobytka. Archeologické vykopávky hlinìných destièek toto dokládají jednoznaènými vyobrazeními.
Herodotos považoval chrámovou prostituci za „škodlivý zákon“. Zapomnìl přitom však, že jeho krajané již dávno přispìli k tomu, že se prostituce stala institucí. Podle dochovaných pramenù mìl nejstarší bordel svìta stát ve starém Øecku. V rámci Solónovy „sociální reformy“ (630 p.n.l.) se zřizovaly státní bordely. Ovšem pracovaly v nich výhradnì otrokynì (za koš ryb nebo víno), které bývaly èasto „importovány“ ze zemí, které dobyl Alexandr Veliký (356 p.n.l. – 323). Všude tam, kde muži museli žít na malém prostoru, jako na frontì nebo v přístavních mìstech, bylo zřizování bordelù dokonce podporováno.
Prostituce v antických Aténách tedy nebyla nic mimořádného. „Dikteriady“ byly prostitutky pro chudé obèany, „aulektridy“ řecké flétnistky a „hetéry“ placené milenky významných mužù. Hetéry si osvojovaly musické a filozofické vzdìlání, které se pozdìji vyuèovalo na školách pro hetéry. Vzdìláním takové úrovnì se jako jediné ženy vyrovnaly mužùm a významnou mìrou se podílely na spoleèenském a intelektuálním životì.
I v Øímì byla prostituce dávno dovolena, považována však byla za neèestnou a svobodným Øímankám byla zakázána pod hrozbou nejvyššího trestu. Přesto žilo v roce 100 p.n.l. ve mìstì 32000 dìvek. Byly mezi nimi „levné“ nudae (lat.: nahé), které se nechávali odmìòovat za své sexuální služby sklenkou vína nebo bochníkem chleba. Dále k nim patřily „lépe postavené“, které lákaly své zákazníky do veřejných lázní nebo Pompeiových sloupových síní, další skupinou byly „delicata“, mladé a krásné ženy, které vyhledávaly své nápadníky na veřejných slavnostech. (Delicata jménem Flavia Domotilla si vzala římského císaře Vespasiana, porodila mu tři dìti, z nichž dvì se také staly císařem). Øímané zavedli také zdanìní prostitutek – „Unus Concubitus“, mzdu za jeden akt dennì.
Pak přišel císař Augustus (63 p.n.l.). Jako křesan spatřoval své poslání v zákazu tìchto hanebných rejù. Zakázal nevìru a pohlavní styk nevdaných nebo ovdovìlých žen pod hrozbou nejvyššího trestu. Toto nařízení se však týkalo nejen dìvek, ale i žen obecnì. Nebo žena byla vinna hříchem, byla ménìcenná (muž druhého řádu). Křesanské uèení slibovalo kompletní zdrženlivost, protože tìlesná láska mohla být jenom dílem ïábla. Co pak byly prostitutky? Na jedné stranì byly odsuzovány (až k trestu smrti), na stranì druhé představovaly ochranu před smilstvem a nevìrou. (Podle hesla: lepší s kurvou než s vdanou ženou nebo dokonce s pannou).
A tak vznikla křesanská dvojí morálka. Provází naše dìjiny až do dnešních dní.